K  A Ž D O D E N N Í P R A X E

Bhikkhu Bodhidhamma

Buddhova základní rada:

V Rozpravě o základech všímavosti¹⁾ je následující pasáž o jasném uvědomování:

“Když se meditující pohybuje dopředu nebo dozadu, je si jasně vědom toho, co právě dělá; když se dívá před sebe, nebo za sebe, je si jasně vědom toho, co právě dělá; když se ohýbá, natahuje, ... když něco nese, je si jasně vědom, co právě dělá; když jí, pije, žvýká, zakouší chuť, když vylučuje stolici či moč, ... když mluví nebo mlčí, je si jasně vědom toho, co právě dělá.“

To znamená, že cokoliv meditující dělá, toho si musí být jasně vědom.

Jinými slovy, meditace v sedě je pouze částí celkové praxe. Buddha si přál, abychom rozvíjeli meditativní život. Abychom neustále věděli, co právě děláme. Život v neustálém uvědomování. Pro meditující je velkým nebezpečím, povýší-li se meditace v sedě do pozice magického rituálu; jako kdyby malé sezení ráno a (možná) večer skýtalo záruku osvobození se z utrpení. Až příliš často si někteří meditující myslí, že meditace v sedě j e jedinou náplní a jediným vyvrcholením Cesty. Kdysi jsem se právě kvůli tomuhle setkal s jistým meditujícím. Byl ohromně horlivý, strávil měsíce intenzivní meditací jen proto, aby po návratu vedl „dobrý život“. Léta této takzvané praxe mu z pohledu vnitřního klidu přinesla jen velmi málo; dospěl pouze ke smutku a zoufalství. Zdálo se mu, že těch pět let, které strávil praktikováním meditace, bylo úplně k ničemu. Je to tedy toto spoléhání se na meditaci v sedě jako na jediný a správný způsob praxe, který však vede k rozčarování a zklamání. Nakonec může meditující zavrhnout praxi úplně jako zbytečnou! Takže meditace v sedě je pouze jednou částí Buddhovy Cesty, ačkoli bezpochyby nezbytnou.

Střední cesta

Pravidla, kterými se řídí mnišský život, ukazují jasně, že Buddha neučil pouze meditační praxi, ale způsob života; způsob, jak žít den za dnem. Střední Cesta je popis toho, jak by měl být život celkově veden člověkem, který usiluje o osvobození se z veškerého utrpení.

Tato Střední Cesta ve svém širším významu znamená nestát se obětí smyslových potěšení, nepřesycovat se smyslovými požitky. Ani bychom neměli věřit, že nás blíže k cíli přivede sebeumrtvování, jako jsou např. dlouhé půsty. Ve všem je třeba zachovávat střídmost!

Za druhé bychom měli dát pozor, abychom nepřekračovali základní pravidla etiky, protože toto by jinak vytvářelo neblahý dopad na nás i na ostatní.

Za třetí bychom měli vyvinout velké úsilí o sebekultivaci praktikováním Dokonalostí [viz. dále: „Deset Dokonalostí“].

Toto vše je vyjádřeno jako Čtyři Velká Úsilí ²⁾ ve Vznešené Osmidílné Cestě: zbavit se existujících neprospěšných zvyků a praktik a nedovolit žádným novým, aby vyvstaly; vytvářet nové prospěšné způsoby myšlení a jednání a rozvíjet ty prospěšné, které už máme.

Den začíná

Jako pomůcku k tomuto vývoji potřebujeme vnést Správné uvědomování ³⁾ a Správné soustředění přímo do našeho denního života. To připadá mnoha meditujícím obtížné a matoucí. Takže se podívejme, co meditace v denním životě může znamenat. Skutečným začátkem dne je to, jak jsme se vyspali, protože se často probouzíme s myslí, která ještě spí. Jestliže jsem deprimovaný nebo rozčílený, než jdu spát, je téměř jisté, že se mě stejná emoce zmocní, když se probudím, anebo brzy po té. Proto potřebujeme usínat meditativním způsobem tak, aby alespoň jakékoli negativní stavy mysli byly oslabeny a ty pozitivní posíleny. Měli bychom se tedy snažit usínat s myslí v meditaci. Prostě jemně si všímáme procesu dýchání anebo pozorujeme tělesné počitky způsobené naším stavem mysli. [Bh. Bodhidhamma dále vysvětluje: „Pokud je v mysli např. neklid, pozoruj, jak se tento neklid projevuje na těle; jaký tělesný počitek je s tím spojen (sevřenost určitých svalů v těle, počitky jako brnění či mravenčení v určitých partiích těla apod.). Pouze to pozoruj; nehýbej se.“]

Nebo dobré cvičení je procházet pozorností celé tělo; začneme na vrcholku hlavy a pomalu postupujeme vlastním tempem dolů až ke špičkám u nohou a takto pozorujeme všechny počitky na těle či uvnitř těla. Nebo dle instrukce k praktikování meditace mettá (podrobnosti viz. „Mettá – Laskavost“) posíláme laskavou myšlenku do srdce mysli ⁴⁾ a opakujeme ji stále znova a znova. Někdy je také důležité udělat pevné rozhodnutí a probudit se se zazvoněním budíku, abychom připravili mysl na probuzení. Budík je pouze pomůcka. Takže když se probudíme, dokážeme se rychle posadit a pozorovat mysl: zachytíme první náladu dne a rozvíjíme tento bdělý postoj. Jakmile je mysl jasná, můžeme udělat další pevné rozhodnutí – nenechat ani jediný okamžik v tomto dni projít bez všímavosti. Veškeré úsilí bude vynaloženo k dosažení nepřerušeného uvědomování. Pevné předsevzetí hraje v meditativním životě důležitou roli. Je to opravdu Dokonalost, kterou je třeba rozvíjet. Nemusíme být nervózní, když ho porušíme. Na tato předsevzetí se musíme dívat jako na pokusy o nápravu mysli. Pamatujme: Buddha učí, že vůle je kamma ⁵⁾ . Potřebujeme posílit vůli - učinit ji dost silnou na to, aby prosadila naše správná rozhodnutí. Např. vstát o něco dříve, abychom udělali předepsanou čtyřiceti-minutovou či lépe hodinovou meditaci je velmi obtížné napoprvé, ale jestliže vytrváme, vytvoříme si tak nový zvyk. Možná že zjistíte, jako už mnoho meditujících, že čím větší všímavost udržujeme, tím méně spánku je potřeba. Začínáme tedy den s rozhodnutím rozvíjet neustálé uvědomování. Učiníme předsevzetí, rozhodneme se to udělat a nakonec se nám to podaří na docela vysokém stupni.

Rozvážně, účelně, záměrně

Jak vypadá takové neustálé uvědomování? V prvé řadě je to uvědomování si všech úkonů, které přes den normálně provádíme; obzvláště těch normálních, navyklých. Těch, které většinou děláme automaticky. Spadá sem všechno od čištění zubů, přes pití šálku čaje, až k rutinním úkonům v práci. Cokoli manuálního a fyzického děláme, je potřeba dělat s uvědomováním; s rozvahou, účelně a záměrně. Dokonce i zavírání šuplíků či otevírání skříní bychom měli provádět tak, jako by to bylo poprvé. Dobrá technika, jak přivést všímavost ke konání našich světských úkolů, je dělat je jenom o trochu pomaleji a s pečlivou rozvahou. Další je: opakovat úkon, který byl proveden nevšímavě. Tento druh praxe přinese do našich životů zklidnění a vyrovnanost. Toto se snadněji praktikuje, když přistoupíme ke každé činnosti či úkolu, jako by to byl obřad. Jako bychom to dělali s jasným uvědomováním a v přítomnosti někoho, koho respektujeme. Já si často rád představuji, že se mnou v místnosti tiše sedí sám Buddha. Jak všímavý bych byl, kdyby tam opravdu seděl!

Obřad

Pití čaje je [ve Velké Británii] národní zvyk, ne-li neuróza, který však můžeme snadno přeměnit v opravdu smysluplný úkon. Namísto chvatné přípravy při naplňování rychlovarné konvice s kohoutkem otevřeným naplno, cákání vody všude okolo; potom prásknout s konvicí na linku, zapnout ji do zástrčky, popadnout hrníček s podšálkem, s bouchnutím zavřít dvířka od kredence. Stejná rutina při vytahování mléka z ledničky. Následně co možná nejrychleji přelít vařící vodu do čajové konvice. Zatímco se čaj louhuje, poklepáváme si prsty; zhltneme zákusek. A pak čaj, na který jsme celou dobu čekali, je ve dvou krátkých hltech pryč. Naše mysl je tady, támhle; všude. Neochutnala vlastně ani kapku. Dva tři šálky následují a ani jediná kapka není opravdu ochutnána. Celý „tanec“ končí urychleným umytím nádobí. Není divu, že pak ani nevíme, jestli jsme čaj měli či ne! Dělat tohle všechno všímavě, s rozvahou, pečlivě, beze spěchu; pít čaj, jakoby to bylo poprvé v našem životě, proměňuje tuto obyčejnou světskou činnost v meditační cvičení, které nejenže zlepšuje naši všímavost, ale naplňuje tento moment spořádaností a krásou. V japonské kultuře tato idea vytvořila známý a půvabný čajový obřad; tento motiv ale prostupuje mnohé z japonského chování; dokonce i obřadní úklony v bojových uměních. Nám se to možná může zdát trochu přehnané, ale pokud do svého života opravdu vneseme trochu obřadnosti, uvidíme, že veškeré naše jednání se tím zkrásní.

Umění naslouchat

Druhá oblast, na kterou se v našem každodenním životě potřebujeme podívat, jsou naše vztahy s ostatními lidmi a to, jak s nimi komunikujeme. A znovu je to obzvláště ta běžná, navyklá komunikace, kterou je třeba odrobotizovat a učinit smysluplnou. Musíme pozorovat, jak komunikujeme se svým partnerem, s dětmi, s kolegy v práci, se sousedy, a porovnat to s pozorností, kterou věnujeme slovu našeho šéfa nebo lékařské diagnóze. Potřebujeme rozvíjet naše umění naslouchat. Když pozorně nasloucháme a věnujeme plnou pozornost tomu, co se říká, začínáme si taky uvědomovat, jak v našich vlastních myslích vznikají názory a podmíněné reakce. Někdy můžeme dosáhnout ve svém naslouchání jistého soustředění, takže nad nimi získáváme kontrolu. Neboť naslouchat někomu znamená slyšet, co říká, jakoby to bylo poprvé. Jestliže takto nasloucháme, bude před naší odpovědí vždy krátká odmlka, během které mysl vstřebává to, co bylo řečeno, a uvažuje o odpovědi. Příliš často se naše konverzace podobá šermířským zápasům. Snažím se toho druhého přimět, aby uznal to, co říkám „já“, a aby „tamten“ člověk souhlasil se „mnou“. Ten druhý dělá úplně to stejné. Není tu žádné naslouchání tomu, co ten druhý vlastně říká, ale pouze tomu, jak to ovlivňuje „moji“ pozici v tzv. „diskusi“. Není divu, že dochází k tolika nedorozuměním a omylům. Když se spolu bavíme, není třeba odpovídat okamžitě. Co je skutečně třeba, je být si opravdu vědom, co ten druhý říká. V poradenství existuje metoda, kdy poradce potvrzuje klientovi, že pochopil, co bylo řečeno. Ukazuje tak klientovi, že ho opravdu poslouchal a zároveň si ověřuje, jestli klientovu situaci opravdu pochopil. Potom, co klient přednese svou stížnost či výklad, poradce řekne něco ve smyslu: „Vy tedy říkáte, že…“ Je to vždycky překrásný moment, kdy se klientova tvář rozjasní a uvolní: „Konečně někdo, kdo opravdu poslouchá, co říkám.“ Někdo, kdo pochopil. Komunikujeme, abychom si navzájem porozuměli. Abychom se vzájemně lépe poznali. Na hlubších úrovních je pak cílem sdílení zkušeností, podpora a povzbuzení. To vše je nemožné pro někoho, kdo nedokáže naslouchat. Taková osoba vychází vždy ze špatného předpokladu a obvykle způsobí trapas. Naslouchání je umění a základní podmínka jakéhokoli vztahu. Lidé, kteří neumějí naslouchat, nedovedou navazovat vztahy. Správně naslouchat znamená být si plně vědom, co druhý říká a cítí.

Vytvoření pauzy 1

Když nyní chápeme, co obecně znamená, být si vědom našich denních činností a vztahů, je naší další důležitou praxí vytváření pauzy. Naše společnost se svým důrazem na ubíhání času, dochvilnost a plnění termínů vytváří spěch a závodění. Každý se dennodenně honí. Každý uhání. Když umíš dělat čtyři věci najednou, je to dobré. Když pět, je to ještě lepší. Není divu, že je všude tolik tlaku, tolik stresu. Tolik napětí. Není taky divu, že největšími zabijáky jsou selhání srdce, krevní tlak, mozková mrtvice apod.

Podle buddhistické psychologie vyvstává v jednom okamžiku pouze jedno vědomí. Lidská mysl je schopna v jednom okamžiku dělat pouze jednu věc. Nemůžeme si být vědomi dvou věcí najednou.^. My si myslíme, že můžeme. Když sedíme v kině, zdá se nám, že vnímáme všemi pěti smysly naráz. Vidíme film. Slyšíme hudbu a dialogy. Na jazyku máme chuť zmrzliny, nosem čicháme kouř, a cítíme se nepohodlně ve svých křeslech. Zdá se nám, že se koupeme ve všech pěti smyslových požitcích naráz. Ale ve skutečnosti každé vědomí, které vyvstává obrovskou rychlostí, si je bezpochyby vědomo pouze jedné věci; jednoho vstupního smyslového údaje v daný okamžik. Buďto vidím film, nebo slyším zvukový záznam, nebo jím zmrzlinu atd. Ale taková už je rychlost vědomí a taková je vyšší moc mysli zprostředkovávat a propojovat toto všechno tak, že věřím, že se to všechno děje dohromady, všechno najednou. Jsme však ošáleni asi tak, jako když nám celuloidový filmový pás podvodně vnuká víru, že vidíme plynulé dění a nikoli sled jednotlivých obrázků. Takže důležité pravidlo, které je třeba ustanovit v meditativním životě, je dělat v danou chvíli pouze jednu uváženou akci.

Samozřejmě, že je zde mnoho věcí, které se staly automatickými, jako např. chůze. My se tady teď bavíme o těch úkonech, ke kterým je třeba rozvaha, které musí být prováděny s jistou dávkou uvědomění či myšlení. Chůze je normálně automatická, ale není tomu tak, když přecházíme vysoký a úzký horský hřeben. Tehdy jsme si velmi vědomi toho, jak kráčíme. A jestliže by tato chůze měla být opravdu vědomě prováděný čin, ale my se přesto rozhodneme rozhlížet se po kraji, nebude divu, když spadneme dolů. Nyní se tu zabýváme uvážlivým jednáním; činnostmi, které vyžadují naši pozornost.

Ráno se např. můžeme přistihnout, že jíme müesli s kukuřičnými lupínky, mluvíme s rodinou a pročítáme účet za plyn – to všechno současně. Není divu, že se cítíme zmateně. Tyhle věci nám začínají přerůstat přes hlavu. V práci či ve volném čase je dobré si zorganizovat úkoly dopředu, ale akceptovat omezení; přijmout skutečnost toho, co se opravdu děje. Nenechte se mást myšlenkami na to, co by se podle vás mělo dít.

Předpokládejme, že den je velmi náročný a plný vyrušování. Jestliže se teď podíváme na tato vyrušení ne jako na otravování a obtěžování, ale prostě je přijmeme jako další věc k udělání, vysvobodíme tím sami sebe z přemíry hněvu, pocitů marnosti a stresu. Řekněme, že provádím nějaké papírování, vyplňuji formulář či něco podobného, a v tom ke mně někdo přistoupí a požádá mě o informaci. Když mě „vyruší“ se svým „Promiňte…“, tak stačí, když řeknu pouze: „Za moment jsem u vás.“ V tuhle chvíli si uvědomím, v jaké fázi jsem právě se svou prací. Uvědomit si znamená zapamatovat si. Pak se obrátím k dotazujícímu a věnuji se jeho žádosti. Jakmile je žádost vyřešena, uvědomím si, že jsem daný úkol dokončil, a vrátím se zpět k vyplňování formuláře, tam, kde jsem si dříve poznačil ⁶⁾. Žádné vyrušení. Žádný hněv. Žádný stres. Pouze se přesouvám z jednoho úkolu na druhý, přičemž vytvářím malou pauzu pro uvědomění. Jestliže je příchozí osoba vystresovaná a podrážděná, nenechám se tím strhnout. Soustředím se na daný problém a uklidňuji tuto osobu.

Úplně stejně to vypadá v rodině s dětmi, kde všechny skáčou nahoru dolů, aby získaly pozornost, právě když ubohá máma s tátou hledali trochu klidu a pokoje. Tohle je skvělá příležitost k tréninku! Zmíněný přístup, tzn. v jednu chvíli pouze jeden úkol, s malou pauzou mezi jednotlivými úkoly, vede k soustředění a efektivitě.

Vytvoření pauzy 2

Tato malá pauza má taky další důležitou funkci. Zabraňuje hromadění emočních stavů. Jack, poté co přeslechnul ranní budík a zaspal, se náhle probouzí a zjišťuje , že přijde pozdě do práce. Panika. Od této chvíle začíná přeukrutný spěch dostat se do práce včas. Ranní očista v nejvyšší rychlosti, voda a mýdlová pěna jsou všude. Zhltnutá snídaně, vřelý čaj vyklopený do sebe s bolestným zavytím. Jack potom uhání na autobusovou zastávku. Cestu pak stráví nervózním poklepáváním prstů a kousáním se do rtů.

A nebo jede do práce autem, řídí jako šílenec, nadává všem okolo, ochotný přejet muže, ženy, děti, kočky i psy. Nakonec se dostane do práce. Je to snad konec paniky? Samozřejmě, že ne. Bez ohledu na to, zda jde pozdě či včas, nasadil už tempo pro tento den. Celý den se stává bouřlivým náporem spěchání, vzteku, pocitů marnosti, úzkosti, stresu apod. Na konci dne je jeho jedinou útěchou pár aspirinů či láhev něčeho silnějšího. Všechno toto už teď samozřejmě skončilo, neboť Jack je zkušený meditující. Když teď zmešká, všimne si pocitu paniky a úzkosti. Nereaguje však na něj. V duchu se beze spěchu uklidňuje, a akceptuje skutečnost, že jde pozdě. Snaží se soustředit se na to, co právě dělá. Možná se pohybuje rychleji, ne však divočeji. Když dorazí do práce pozdě, přijímá tento fakt a uvědomí si, že od teď už zrychlené tempo není třeba udržovat. Zvolní tedy zpět do svého normálního tempa. Žádná úzkost, žádná frustrace, žádné výbuchy hněvu, žádný shon, žádný stres. Tato technika, kdy necháme odeznít naše navyklé reakce na události, má prvořadou důležitost, chceme-li rozvíjet celkový stav klidu. Tato technika se dá zlepšovat sebe-uvědomováním.

Sebe-uvědomování

Toto je proces sebe-pozorování v průběhu celého dne. Ale ne sebe-pozorování ve stylu Velkého Bratra, které je plné „dělej“ a „nedělej“ a „měl bys“ a „neměl bys“, ale jako od zdravotní sestry, která pečuje o své pacienty. Je to jednoduše záležitost zaznamenávání stavu dění a rozhodnutí se k činu, který napraví či zlepší situaci. Právě tak jako zdravotní sestra neustále měří teplotu svým pacientům a jedná přiměřeně. Toto je další způsob jak zastavit hromadění nálad a emocí.

Nyní je tu Jill, Jackova žena, která dnes přišla do práce sice včas, zato ale unavená a deprimovaná. Jakmile vchází, její šéf jí řekne něco, co se jí ani trochu nelíbí. To ji rozčílí. Celé odpoledne je pak střídavě deprimovaná, unavená nebo rozčílená. Je rozčílená z toho, že je v depresi; depresi má, protože je unavená; a unavená je z toho, že je rozčílená. Když jde na přestávku, všechno jí leze na nervy. Cítí se opravdu mizerně a její kolegové ji ignorují. Její jedinou útěchou je jít domů, seřvat Jacka a děti, nakopnout kočku, s nevrlostí se zamknout v pokoji a když je opravdu zle, vzít si anti-depresivní pilulky.

Avšak nyní je Jill taky zkušená meditující. Naučila se techniku, jak žít s náladami a emocemi, jak s nimi být v míru. Získává si k nim přátelský, akceptující postoj. Pořád trpí depresemi, ale teď to uznává jako fakt, jako výsledek minulých příčin. Snaží se to pociťovat tak, jak to opravdu je. I přesto, že se deprese bude potloukat kolem, a sníží zřejmě její výkonnost, je rozhodnuta směřovat svou energii k tomu, co právě dělá, ke komunikaci s lidmi, ke zvyšování vůle být nápomocná, otevřená a přátelská. S tímto přístupem si je jistá, že deprese neovládne její život. Ví, že tam nebudou reakce jako hněv, sebe-lítost a úzkost. Deprese může přetrvávat celý den, celý týden, celý měsíc, celý rok, ale Jill nyní přistupuje k depresi jako k tělesné bolesti, bolesti hlavy či zad. Nehodlá si nechat depresí komandovat svůj život. Ví, že takovýto postoj způsobí, že deprese ztratí páru, ztratí energii. Jill ví, že se nyní přeprogramovává a přeučuje. Je to tvrdá práce. Je to bolestivé. Ale při každé příležitosti cítí, že deprese odeznívají o něco málo rychleji, že nikdy už nejsou tak hluboké, že už jimi není tak přidušená. Nálady, kdysi tak pevné, se nyní zdají být měkčí. Cítí celkový posun směrem ke klidu, pokoji a radosti.

Pohled dovnitř

Buddha bohužel neobjevil ani nenabídnul žádný rychlý kouzelný lék. Je to celé těžká a vytrvalá práce. Jill ví, že tato technika založená na uvědomování musí být pravidelná a stálá. Jill si trénuje zvyk pohledu dovnitř. Přecházení z místnosti do místnosti je spojeno s otevíráním a zavíráním dveří. V této krátké chvíli, této pauze při zavírání dveří, se Jill zastaví, aby nahlédla do sebe, zvážila a nechala odejít jakoukoli náladu, která se nahromadila v místnosti, ze které právě odchází. Očišťuje své srdce a mysl. Navrací se k rovnováze.

Při procházení chodbami a na schodech, během přestávek na čaj a na přirozenou potřebu, v tom všem vidí příležitost pro toto jemné sebe-pozorování, toto neustálé úsilí nechat odejít negativní stavy mysli, toto neustálé úsilí vytvářet sebe-uvědomování. A pak zase obrátí pozornost ven a je si vědoma všeho okolo. Jill teď ví z vlastní zkušenosti , že udržování tohoto uvědomování, dělání takovýchto rozhodnutí, vede k vyrovnanosti a jasnosti mysli. Její deprese přicházejí a odcházejí, ale ona už jimi není deprimována. Časem i její deprese pominou.

Deník

Jako rozšíření tohoto plynulého procesu sebe-pozorování, což je jednoduše způsob, jak být sám se sebou v kontaktu a lépe se poznat, je vést si deník. Je mnoho způsobů, jak si vést deník, ale účelem psaní takovéhoto deníku, je zvýšit své sebepoznání a použít je k povzbuzení se v duchovním tréninku. Psaní nás často může zbavit věcí, které nás tíží. Když píšeme o události, která nás rozčílila, můžeme se ptát, co nás to vlastně rozčílilo. Proč se tak stalo? Byla to rozumná reakce? Pomohla ta reakce někomu, dané situaci, mně?? Jaká reakce by byla v budoucnu lepší? Znal jsem např. jednoho člověka, který měl problémy se svým dítětem. Říkal, jak neposlušné a vzteklé to dítě je. Jak tak o tom mluvil, tak se náhodou zmínil, že se často sám rozčílí, když se s ním baví. Když jsme to probírali, napadlo nás, že dítě možná prostě reaguje na jeho hněv a dokonce napodobuje otcovo chování, jak se sluší na každé poslušné dítě. Když změnil své chování, mnoho problému pominulo. Možná, že kdyby si vedl deník, mohl si uvědomit tuto souvislost mezi chováním dítěte a svým vlastním chováním dřív, než se z toho stal problém.

Tvrdý oříšek

Nyní když jsme ustavili – abychom tak řekli – základní schopnost zvládat každodenní život, můžeme zvýšit aktivitu. Můžeme přejít do útoku. Neukojitelné hledání technik, které náš život ještě více pozvednou.

První na řadě je rozbití tvrdého oříšku. Každý má nějaký zvyk či povahový rys, kterého by se moc rád zbavil. Může to být silný zvyk jako např. kouření, či společenská svízel jako je hlasité mluvení či názorová neústupnost. Nejdříve je třeba pevně se rozhodnout pro změnu. Pak musíme použít své sebe-pozorovací techniky a zde je velmi užitečný deník, pomocí něhož můžeme zjistit kdy, kde a s kým se zvyk nejčastěji objevuje.

Jak přicházíme na situace, v nichž se zvyk projevuje, můžeme vytvářet strategie, které nám pomohou za prvé nepodlehnout zvyku, a díky kterým se za druhé můžeme vymanit z jeho sevření.

Můj otec býval těžký kuřák; kouřil čtyřicet cigaret denně, nezředěný vysokodehtový tabák. Dříve zpíval ve sboru, ale musel přestat kvůli neustálým bolestem v hrdle. Doktor mu už tenkrát (a mějte na paměti, že je to šedesát let zpátky!) doporučoval, aby s kouřením přestal, jestli chce mít coby zpěvák dlouhý život. Otec ho poslechl. A zasáhl zvyk tam, kde to nejvíc bolelo. Cigareta, které bylo nejtěžší se vzdát, byla ta po obědě, kdy si chtěl sednout, spočinout a snad i zdřímnout. Protože na oběd chodil domů, rozhodl se, že namísto kouření a podrážděnosti k ostatním, vyřádí se raději hrou na piano. Nejenže už od té doby nikdy nekouřil, ale stal se machrem ve hře na piano. Tohle je pozitivní čin. Bolí to. Musíme na tom pracovat. Ale opravdu to funguje.

Které činitele zde hrají roli? Zaprvé pochopení škodlivosti konkrétního návyku. Dále pevné předsevzetí změnit to. Pak zvolit strategii. A nejdůležitější: odměna. Vždy se ujistěte, že na konci je dárek. Můj otec se vrátil do sboru, který miloval.

Rozvíjení laskavosti ⁷⁾

My ale nesmíme pouze útočit na naše negativní stránky. Potřebujeme rovněž vložit energii do dobrých stránek naší osobnosti. V prvé řadě potřebujeme mysl pozitivně vyladit od prvního okamžiku dne. Po ranním meditačním cvičení by měla být praktikována „mettá“. Mettá znamená dobrá vůle, laskavost, shovívavost, otevřenost srdce, péče; univerzální, nestranná láska^.. A je to znovu díky tomu, že se vnitřně rozhodneme, že sami se sebou komunikujeme, že si nabízíme lepší způsob bytí, že sami sebe ujistíme; tímto je pak vytvořena základna pro pevné předsevzetí.

Nastavíme mysl na laskavost, a jakmile necháme negativní stavy odejít, tato laskavost automaticky vyvstane. Laskavost pak slouží jako bariéra proti jakýmkoli navyklým negativním reakcím jako je třeba hněv. Laskavost umožňuje srdci prožívat události z pohledu druhého člověka.

V této praxi je velmi důležité být schopen nabídnout lásku sobě samému. Zpočátku si většina lidí myslí, že je to sobecké. Ale ve skutečnosti to znamená pečovat o sebe samého. Je rozdíl mezi tím, když člověk pro sebe uvaří vyvážený pokrm, a tím, když utratí 50£ za nejvybranější hovězí v duchu moderního vaření. Pochopení rozdílu mezi péčí o sebe sama a požitkářstvím je rozhodující při odbourávání pocitů nenávisti, které můžeme mít sami k sobě. Stejně jako můžeme pečovat o ostatní a povzbuzovat je, tak můžeme pečovat sami o sebe a povzbuzovat se. A stejně jako povzbuzujeme a podporujeme sami sebe, tak bychom měli povzbuzovat a podporovat ostatní. Pro tento účel je dobré speciálně praktikovat některou z Dokonalostí. [viz. „Deset Dokonalostí“]

Dejme tomu, že je to trpělivost. Nemám trpělivost se sebou a s ostatními. Snadno se dopálím a rozčílím. Ať je tedy toto mým zvláštním cvičením. Jakmile rozvíjíme jednu Dokonalost, zjistíme, že to ovlivňuje celou naši osobnost, a všechny ostatní Dokonalosti jsou rovněž zlepšovány. Protože naše osobnosti a vztahy jsou na sobě vzájemně závislé a vzájemně propojené, pak zdokonalím-li se ve svém nitru, začnou se zlepšovat i mé vztahy s ostatními; ostatním to pak umožní zpětně rozvíjet svůj vztah ke mně.

Směřování k Nibbáně

Doposud jsme zůstávali na psychologické a sociální úrovni. Jak to ale všechno přispívá k duchovnímu vhledu, ke zkušenosti toho, co je za světem, toho, co psychologickou a sociální sféru překračuje, co překračuje tělo a mysl? Celý tento proces, toto plynulé úsilí směřuje k očištění mysli. Když je mysl čistá, duchovní schopnosti se mohou vyvinout, intuitivní poznání může vyvstat. Těmito schopnostmi jsou důvěra, úsilí, soustředění, uvědomění a moudrost. Tyto schopnosti se v podstatě mohou sejít naprosto kdykoliv. Momentální soustředění těchto faktorů, kdy jsou všechny v rovnováze, se označuje pojmem khanika samádhi. Je to jev dobře známý z textů. Jistá laická žena se stala sotápannou, když intuitivně nazřela aničá, pomíjivost, v praskání pekoucího se chleba. Ánanda, Budhův pomocník, dosáhl arahatství, když se chystal ke spánku a právě pokládal svou hlavu na polštář. Jeden současný učitel meditace intuitivně nazřel aničá, základní nestálost vesmíru, když sledoval procházejícího psa. Tento okamžik se vymyká naší osobní kontrole. Jednoduše nastane, když dozrají všechny podmínky. Není třeba se jím vůbec trápit. Vyvstane sám od sebe v jakoukoli dobu, při jakékoli činnosti. Zkušenost nibbány přesahuje podmíněnost a přichází tehdy, když dozrají všechny faktory vedoucí k jejímu vzniku. Nemůžeme ji přinutit, aby nastala, podobně jako nemůžeme sami sebe přinutit, abychom něco zapomněli. Nastává přirozeně, jako důsledek naší snahy cvičit se v Dokonalostech a zachovávat všímavost.

V této souvislosti bych rád dodal, že být uvědomělý a bdělý není nutně totéž jako uvědomovat si sebe sama. Jakmile v meditaci vhledu nastane hluboké soustředění, všechno, o čem víme, je proces dechu. Až do té doby jsme si byli vědomi sebe samých jako objektivních pozorovatelů. Když tento objektivní pozorovatel zmizí a jediné, co si uvědomujeme, je proces dechu, pak máme tu pravou čistou všímavost potřebnou k dosažení vhledu. Tohle není možné přivolat činem vůle. Pozorovatel nemůže nechat sám sebe zmizet. Dojde k tomu docela přirozeně, jakmile je soustředění a zaostření dostatečně vyvinuté. Tak je tomu v obyčejném každodenním životě. Mohl bych vykonávat nějakou duševní práci, třeba psát dopis, nebo práci tělesnou, jako je sekání trávníku. Jelikož se snažím vykonávat danou činnost všímavě, mohu si být zprvu vědom sebe sama. Jak se však odevzdávám úkolu, ztrácím toto sebe-uvědomování, uvědomění si „já“,. Někdy se stává, že když jsme s nějakým úkolem hotovi, divíme se, jak čas uplynul. Zdá se, že to uteklo jako střela. Na konci máme posekaný celý trávník nebo dokonale napsaný dopis, aniž bychom si byli jedinkrát uvědomili nějaké „já“, které na tom pracuje. Zkrátka to bylo uděláno. Jde o vysoce vyvinutý stav soustředěné všímavosti – právě v takových okamžicích může dojít k rozvinutí a vyvážení faktorů osvícení natolik, že nastane vhled. Nikdo tento okamžik nemůže vytvořit, protože „někdo“ znamená „já“ – ono ego, jež v takových momentech není přítomno. Takže se nesnažte dělat, prostě dělejte!

Na konci dne

Nyní jsme tedy na konci dne. Dobrým cvičením je strávit nějaký čas před usnutím tím, že si v duchu znovu projdeme celý den. Tady nám pomůže deník. Zaznamenejte si všechny chvíle, kdy byla všímavost ztracena – kdy, kde a s kým. Došlo-li kvůli nevšímavosti k nějakým neblahých důsledkům, zjistěte, zda lze udělat něco pro jejich nápravu. Pokud nelze udělat nic, zcela přijměte důsledky. K čemu se trápit a být smutný? Přijetí - toť vše, co je třeba; a samozřejmě rozhodnutí nedopustit, aby se taková věc opakovala.

Vzpomeňte si na okamžiky, kdy jste byli všímaví, radostní, přátelští, kdy jste zvládli ošemetnou situaci. Poblahopřejte si. Potom zaměřte svou mysl k zítřku a učiňte rozhodnutí pokračovat ve svém úsilí.

Nakonec, když ležíte v posteli, usínejte s myslí odpočatou a spokojenou s tím, že jste udělali to nejlepší, co bylo ve vašich silách. Co víc se může žádat. A jemně sledujte dýchání.

Radost z praxe

Tak tady to máme. Meditativní život! Náš cíl, neustálá bdělost podpořená technikami vytváření pauzy, sebereflexe, pozitivního jednání a samozřejmě meditace v sedě, jež nyní získává svou pravou úlohu: vycvičit mysl v rozvíjení úsilí, soustředění a všímavosti. Vipassana se doporučuje praktikovat hned po ránu, abychom zakotvili svůj střed pro nastávající den, a večer, abychom mohli zklidnit všechny neprospěšné pocity. Postačí pětačtyřicet minut. Hodina je lepší. Ale i deset minut je lepší než nic. Tyto momenty klidu budou živit celý den svou tichou bdělostí.

Když žijeme meditativním způsobem, náš pohled na život se začíná měnit. Žít znamená prožívat. Život už není sledem úspěchů a porážek. Život se už neprohýbá pod těžkými úsudky o dobrém a zlém, správném a špatném. Odteď chápeme život jako zkušenost. Sledujeme, co je zdravé, prospěšné, šikovné a zbavujeme se všeho nezdravého, neprospěšného, nedovedného. Musíme být atlety a trénovat na skutečný maratón – život sám. Pro většinu z nás trvá přes 70 let a vede těžkým terénem! Ba co víc, každý okamžik je nejen pouhým tréninkem, ale zároveň i prověrkou.

Budha nás nabádal, abychom sami sobě byly ostrovem; sami sobě útočištěm. Přál si, abychom přijali za své útočiště Dhammu, Učení, Pravdu. Každý z nás má v sobě potenciál k dosažení nejvyššího míru a radosti. Nejde pouze o mír a radost z meditativního života, ale o onen mír nad mírem – Nibbánu.

Jeho poslední rada zněla:

Vše je pomíjivé, pracujte pilně na svém osvobození.

Život ubíhá! Lépe když se s tím smíříme! Není čas zahálet! Naše cíle musí být vytyčeny a naše záměry vyjasněny. Vše co zbývá je práce.

Toto je skutečná práce našeho života.

Práce našeho vlastního opravdového osvobození.

„Ti meditující, kteří se těší z neustálé všímavosti

A hledí se strachem na nedbalost

Nejsou schopni upadnout do neprospěšného jednání

Jsou v přítomnosti Nibbány.“

KAŽDODENNÍ PRAXE (shrnutí)

PLÁN:

· Vytvářet Satipaňňá [intuitivní uvědomování] v meditaci v sedě

· Vytvářet Satipaňňá v běžném denním životě

· Rozvíjet Dokonalosti

CÍLE:

Neustálé uvědomování

Buď všímavý ke všem činnostem, obzvláště k těm navyklým

- při jídle, na záchodě, při rutinních úkonech

Dělej věci o trochu pomaleji a s větší rozvahou

Buď pozorný k veškeré komunikaci, obzvláště k té běžné

- s partnerem, s dětmi, s kolegy v práci

: netřeba odpovídat okamžitě

: při skutečném naslouchání nastane přirozená odmlka

Meditace v sedě - Ráno

Věnuj opravdové úsilí vipassaně

- obzvláště úvodní snaze soustředit se

Určitě věnuj alespoň pět minut rozvíjení mettá

Než vstaneš:

- všimni si jakýchkoli negativních postojů

- rozhodni se nedovolit jim , aby tě přemohli

- rozvíjej pozitivní postoj obzvláště k těm nemilým

- vyber si negativní mentální postoj či stav, který necháš odeznívat během dne

- vyber si Dokonalost, či dobrou vlastnost, na které hodláš pracovat během dne (např. cvičení trpělivosti k někomu)

Vytváření mezery:

Dělej v danou chvíli pouze jednu činnost

Např. když si čteš ráno poštu, dělej to pozorně a rozhodni se k tomu úmyslně

Raději než jíst muesli a mluvit s rodinou zatímco bledneš nad účtem za plyn

Toto vede k  soustředění

Pauza mezi každým úkolem či akcí

Dodělej úkol tak kompletně, jak to jen jde

Stop! Mentálně odsuň provedený úkol stranou.

Alespoň na chvíli vytvoř klid

Nech mysl, aby se usadila

Nahlédni do sebe a zjisti mentální stav

Pak přiveď mysl k novému úkolu

Proveď vědomý záměr

A pak to udělej.

Toto vede k efektivitě

Po události nech odeznít svou reakci

Např. když propásneš budíček a zaspíš, sleduj svou reakci úzkosti a spěchu

Jestliže tato reakce přetrvává v průběhu dne, buď si pouze vědom, že tam je a pozorně pokračuj

Toto vede ke klidu

Sebe-uvědomování

Používej pohled dovnitř, aby si zjistil v jakém stavu mysli se nacházíš a potom reaguj či jednej

Stálé sebe-pozorování brání v hromadění nálad a emocí

Pravidelně si k tomuto cvičení najdi čas v průběhu dne:

- při otevírání a zavírání dveří

- při chůzi na chodbě, na schodech

- v přestávce na čaj a na přirozenou potřebu

Toto vede k  vyrovnanosti a jasnosti mysli

Tvrdý oříšek

Každý má určitý zvyk či povahový rys, který by rád změnil či se ho úplně zbavil

Když se objeví, tak jej pozoruj – kdy, kde, s kým

Najdi strategie, jak jej zvládnout

Takže nejsi unášen

Pozitivní postoj

Mettá meditace nejen v sedě

- počkej až negativní nálada odezní,

pak posílej mettá objektu, osobě či sobě

- neustále vylaďuj mysl do laskavost

Khanika samádhi:

Toto je stav soustředěného intuitivního uvědomování – Satipaňňá – , které je schopné od okamžiku k okamžiku vnímat nejúplnější skutečnosti. Může to přijít kdykoliv, jako se to stalo jedné Buddhově žákyni, když sledovala praskání chleba v peci a intuitivně tak nazřela charakteristiku pomíjivosti – anicca [čti: „aničča“]. Nemůžeme si vynutit, aby se to stalo. Stane se to přirozeně. Je to šťastný výsledek naší snahy zůstávat jednoduše všímavými. Když jsme plně soustředění na svou práci a zcela ztratíme veškeré uvědomění si „já“, tak to má taky velký potenciál pro duchovní vhled.

NA KONCI DNE

Meditace v sedě – Večer

Vyvíjej velkou snahu obzvláště po těžkém dni

To je důležité kvůli tomu, nechat odeznít vše, co se přes den nahromadilo a zajistit klidný spánek

Použij deník či sebe-reflexi

Každý večer si zapiš cokoliv tě napadne během 15-ti minut

Nepřemýšlej na tím, co budeš psát

Jednoduše to ze sebe „vyklop“ a pak to odlož

Nečti to po sobě, když to dopíšeš

Na konci týdne si přečti všechny zápisky a

…proveď svůj vlastní závěr

Vybav si znovu situace nevšímavosti:

: zaznamenej kdy, kde a s kým

: všimni si, jestli může být něco uděláno k nápravě jakýchkoli nešťastných následků a rozhodni se to udělat.

Pokud nelze nic udělat, zcela přijmi následky

Vybav si znovu situace všímavosti:

: úspěch při potýkání se s ošemetnými situacemi

a negativními stavy

Pogratuluj si!

V posteli:

Rozhodni se vyplňovat své cíle zítra.

Rozhodni se vstát se zazvoněním budíku a udržovat všímavost od onoho momentu dále.

Zaměř svou mysl na dech či tělesné počitky nebo praktikuj mettá.

. . .

K A Ž D O D E N N Í P R A X E - d o p l ň u j í c í t e x t y

(Bhikkhu Bodhidhamma)

PUDŽA (Poklona) ⁸⁾

Buddham pudžemi. Dhammam pudžemi. Sangham pudžemi.

(Klaním se Buddhovi, Dhammě ⁹⁾ a Sanghze ¹⁰⁾.)

Vandana (Pocta)

Namo tassa bhagavato arahato sammá sambuddhassa!

Namo tassa bhagavato arahato sammá sambuddhassa!

Namo tassa bhagavato arahato sammá sambuddhassa!

(Pocta jemu vznešenému osvobozenému opravdu zcela probuzenému.)

Tisarana (Trojí útočiště)

Buddham saranam gaččhámi. (Jdu k Buddhovi pro své útočiště.)

Dhammam saranam gaččhámi. (Jdu k Dhammě pro své útočiště.)

Sangham saranam gaččhámi. (Jdu k Sanghze pro své útočiště.)

Dutijam `pi Buddham saranam gaččhámi … (opakuje se)

Podruhé jdu k Buddhovi (k Dhammě, k Sanghze) … pro své útočiště.

Tatijam `pi Buddham saranam gaččhámi … (opakuje se)

Potřetí jdu k Buddhovi (k Dhammě, k Sanghze) … pro své útočiště.

Paňča síla (Pět etických předsevzetí)

1. Pánátipátá veramaní sikkhá-padam samádhijámi!

(Ničení a zraňování živých bytostí se chci zdržovat!)

2. Adinnádáná veramaní sikkhá-padam samádhijámi!

(Braní toho co není dáváno se chci zdržovat!)

3. Kámesu miččháčárá veramaní sikkhá-padam samádhijámi!

(Smyslné nestřídmosti se chci zdržovat!)

4. Musá vádá veramaní sikkhá-padam samádhijámi!

(Zraňujícího a nepravdivého mluvení se chci zdržovat!)

5. Surámeraja madždža pamádattháná veramaní sikkhá-padam samádhijámi!

(Zatemňování mysli omamnými látkami se chci zdržovat!)

VIPASSANA GATHA

VIPASSANOVÉ VERŠE

Všechny podmíněné věci jsou nestálé.

Když je toto moudře chápáno,

Člověk se oprostí od toho, co nemůže uspokojit.

Právě tohle je Cesta očišťování.

Všechny podmíněné věci jsou neuspokojivé.

Když je toto moudře chápáno,

Člověk se oprostí od toho, co nemůže uspokojit.

Právě tohle je Cesta očišťování.

Všechny podmíněné věci a ono Nepodmíněné, jsou bez podstaty.

Když je toto moudře chápáno,

Člověk se oprostí od toho, co nemůže uspokojit.

Právě tohle je Cesta očišťování.

(Dhammapadam, kap. 20, v. 5 - 7)

„Ti meditující, kteří se těší z neustálé všímavosti

A hledí se strachem na nedbalost

Nejsou schopni upadnout do neprospěšného jednání

Jsou v přítomnosti Nibbány.“

„Základní vlastností všech složených věcí je jejich rozpad.

Pracujte pilně na svém osvobození.“

(Parinibbana sutta, Buddhova poslední slova)

„Jsem rozhodnut učinit tento den

Dnem všímavosti od okamžiku k okamžiku.“

SADHU! SADHU! SADHU!

(Správně řečeno!)

METTA – LASKAVOST ⁷⁾

Posílej světská a duchovní přání:

- tomu, ke komu cítíš vřelou úctu

- svým blízkým a drahým

- přátelům, lidem v práci, sousedům

- sobě samému

Až je mettá vyvolána, nech ji vyzařovat ven:

- ke všem bytostem v místnosti / v domě

- ke všem bytostem v okolí

- k celému kraji

- ke všem lidem na zemi.

Najdi si přání, jež nejlépe vyjadřuje kvalitu, kterou chceš rozvíjet a sdílet. Vlož toto přání do svého srdce a vyzařuj ho ke všem bytostem.

Př.:

„Ať jsi šťastný a zdravý. Ať se dožiješ vysokého věku.
Ať jsi zbaven utrpení.

Ať jsi zbaven chtivosti a sobeckosti,

nenávisti a zlé vůle, strachu a úzkosti,

nevědomosti a falešných představ.

Ať jsi míruplný a klidný.

Ať se raduješ a těšíš z úspěchu ostatních.

Ať setrváváš v míru a štěstí Nibbány.“

(Podobně je možno dle potřeby uzpůsobit i pro další osoby: „Ať jsem zdravý. Ať jsem zbaven...“ apod.)

Rozprava o laskavosti

Jsi-li moudrý a chceš dosáhnout stavu míru, měl bys jednat takto:

Měl bys být čestný, zodpovědný, jemný a pokorný.

Měl bys být spokojený s málem a potřebovat jen pár věcí.

Neměl bys být neustále zaneprázdněný.

Měl bys mít správný druh práce.

Tvé smysly by měly být pod kontrolou a měl bys být nenáročný.

Neměl bys být výhradně připoután pouze k několika lidem.

Neměl bys učinit ani nejmenší věc, kterou by ti moudrý muž

mohl vytknout.

Neustále by sis měl přát: Ať jsou všechny bytosti šťastné.

Jakékoliv živé bytosti, ať už jsou slabé či silné, velké či malé,

Obrovské či nepatrné, žijící blízko či daleko,

Ty, které už jsou narozené a ty, které se ještě musí narodit

Ať jsou všechny bytosti šťastné; bez výjimky.

Neměl bys nikomu lhát.

Nemysli si, že někdo někde je bezcenný.

Nepřej si nikomu ublížit, ani když jsi rozhněvaný.

Právě tak jako matka, která by s nasazením vlastního života chránila své jediné dítě, stejně tak bys měl nechat vroucnost svého srdce plynout ke všem bytostem.

Své myšlenky lásky nech bez nenávisti a zlé vůle proudit do celého světa.

Ať už stojíš, kráčíš, sedíš či ležíš

dokud jsi vzhůru, měl bys rozvíjet tuto všímavost.

Říká se, že toto je nejvznešenější způsob, jak žít.

A jestliže neupadneš do špatných způsobů, ale žiješ dobře a rozvíjíš vhled

A nejsi-li už připoután k touhám smyslů

Pak už se opravdu nemusíš znovu zrodit v tomto světě.

SADHU! SADHU! SADHU!

(SPRÁVNĚ ŘEČENO!)

DESET DOKONALOSTÍ

D E N N Í P R O H L Á Š E N Í

1. Kéž jsem štědrý a užitečný ostatním.

(dána)

2. Kéž mám vhodnou morálku a sebeovládání.

(síla)

3. Kéž nejsem sobecký a majetnický,

ale nesobecký a obětující.

(nekkhamma)

4. Kéž jsem moudrý

a schopný dát ostatním prospěch z mého porozumění.

(paňňá)

5. Kéž jsem snaživý a aktivně činný.

(virija)

6. Kéž jsem trpělivý a odpouštím rychle.

(khanti)

7. Kéž jsem vždy pravdivý.

(sačča)

8. Kéž jsem rozhodný a držím své slovo.

(adhitthana)

9. Kéž jsem přátelský, soucitný a plný radosti.

(mettá)

10. Kéž jsem klidný a vyrovnaný

(upekkhá)

Bhikkhu Bodhidhamma

Narozen v Anglii. Koncem sedmdesátých let se začal aktivně zajímat o zen-buddhismus a meditaci. V té době se setkal s barmským mnichem Dr. Rewata Dhammou a taky s Ajahnem Sumedho, se kterým absolvoval svoji první meditaci vhledu (vipassana). Uvědomil si, že právě tato meditační technika nejlíp vyhovuje jeho potřebám. Brzy na to potkal svého hlavního učitele,

Sayadaw U Janaku (tradice Mahasi Sayadaw), pod jehož vedením v Barmě následně půl roku meditoval. Hluboce to na něj zapůsobilo. Začal uvažovat o ještě delších periodách intenzivní meditace.

V roce 1986 ordinoval v Anglii jako buddhistický mnich (bhikkhu). V té době praktikoval v tradici U Ba Khin (kterou nyní učí hlavně S.N.Goenka) a strávil tři měsíce v centru Dhamma Giri poblíž Bombaje.

Usiloval najít vhodné místo pro dlouhodobou intenzivní meditaci. Seznámil se se Sayadaw U Panditou (tradice Mahasi), a hodlal za ním odjet do Barmy, ale politická situace v zemi mu v tom zabránila. Devět měsíců tedy pobýval v centru Amaravati v Anglii. Znovu se setkal se Sayadaw U Panditou na jeho meditačním kurzu v Americe a znovu se pak bezúspěšně snažil dostat za ním do Barmy.

Nakonec jel tedy do Thajska, kde cestoval a taky zkoušel různé techniky meditace vipassana. Stále ale hledal příhodné místo pro intenzivní meditaci. Byla mu doporučena Srí Lanka. Tam ke své radosti našel řád mnichů, kteří ordinovali přímo pod Mahasi Sayadaw. Stal se členem tohoto řádu a zamířil do meditačního centra Kanduboda. Tam mu byla nabídnuta poustevna, která se stala jeho domovem na následujících osm let. Ačkoli tato perioda byla přerušena návraty do Anglie, neboť oba jeho rodiče zemřeli, bylo to období intenzivní meditace.

V roce 2000 se vrátil do Anglie, aby překonal nemoc, ale měl v úmyslu i zůstat. Pocítil potřebu vyjít opět ven z odloučenosti a aktivně se zapojit ve světě. Začal cestovat do Irska a na různá místa v Anglii, kde vedl meditační kurzy. Uvědomil si, že právě tohle chce nyní dělat: nabízet příležitost těm, kteří usilují o meditační praxi.

V současné době pobývá hlavně v centru Gaia House v Anglii (http://www.gaiahouse.co.uk/), kde učí Dhammu a vede meditační kurzy. Založil sdružení Satipaňňa (Satipanya Association, více na http://www.satipanya.org.uk/ ), které plánuje otevřít v Anglii celoročně fungující meditační centrum barmské tradice Mahasi.

Poznámky k překladu:

1) Tato rozprava (v pálijském originálu: Mahásatipatthána Sutta) je jedním z nejdůležitějších textů Buddhova učení popisující detailně jak a na co má být pozornost v meditaci zaměřena. Český překlad této sutty s komentářem je obsažen v knize „Jádro buddhistické meditace“ (napsal Nyanaponika Théra, překlad K.Werner, vydalo nakladatelství Dharmagaia, 1995)

2) „Správné úsilí “ (či „Správná snaha“) je 6. článek Buddhovy Vznešené Osmidílné Cesty. Podrobnosti k základům Buddhova učení v knize „Slovo Buddhovo“ (napsal Nyanatiloka, překlad M. Frýba, vydalo nakladatelství Stratos, 1993), či na internetu: www.buddha.cz

3) „Správné uvědomování“ (angl. „Right awareness“) se taky někdy uvádí jako „Správná všímavost“ či „Správná dbalost“ (angl. „Right mindfulness“) a vztahuje se k 7.článku Buddhovy Vznešené Osmidílné Cesty (viz. „Slovo Buddhovo“, pozn.č.2)

4) „Čitta“ – pálijský výraz, který nemá jednoznačný český ekvivalent. V naší Západní kultuře často rozlišujeme „mysl“ (racionální myšlení, logika, inteligence apod.) a „srdce“ (emoce a pocity). Slovo „čitta“ zahrnuje celou mentalitu; tedy jak mysl, tak srdce.

5) Pálijské slovo „kamma“ (v sanskrtu „karma“) znamená čin vůle. Zákon karmy je někdy vysvětlován jako „zákon akce a reakce“. Ale v tomto případě pouze „akce“ je označována slovem „kamma“ (resp. karma). Pro „reakci“ se v pálijštině používá slovo „vipáka“. Více podrobností v knize „Karma, přerozování, samsára“ (napsal Ashin Ottama, vydalo nakladatelství DharmaGaia, 1999)

6) Autor dále doplňuje: „Cokoliv, co nám pomůže zapamatovat si, kde jsem před chvílí skončil, je vhodná pomůcka. Může to být záložka, či značka, ale taky klidně pouhé mentální označení.“

7) V originále „Developing goodwill“. Místo „dobrá vůle“ je zde slovo „goodwill“ přeloženo jako „laskavost“, protože mettá je v ČR známější jako „(milující) laskavost“.

8) Při překladu těchto tradičních recitací bylo přihlédnuto k českému překladu knihy „Slovo Buddhovo“ (podrobnosti viz. pozn.č. 2) a k materiálům používaných na meditačních kurzech v ČR.

9) Pálijské slovo „Dhamma“ znamená Buddhovo učení vedoucí k míru a svobodě Nibbány. Taky ho lze překládat jako „skutečnost“, či „pravda o tom, jak věci opravdu jsou“; základní řád

10) Pálijské slovo „Sangha“ v užším významu označuje společenství bytostí, které dosáhly plného osvícení; realizovaly Nibbánu. Ve svém širším významu však zahrnuje všechny ty, kteří praktikují v souladu s Dhammou a usilují o dosažení Nibbány, tzn. všichni mniši i laikové.

Z anglického originálu

„Dailylifecare – Meditation in Ordinary Daily Life“

(Satipaňňa Publication, 2002)

v roce 2004 přeložili: A.Doleží, N.Frelichová, M.Šašma.

Anglický originál je možno nalézt též

na internetových stránkách Satipanya Association:

http://www.satipanya.org.uk/

Jakékoliv připomínky či poznámky k překladu jsou vítány.

(e-mail: adam.dolezi@centrum.cz )